Podlahové vytápění – domácí hrátky – úvahy

Podlahové vytápění – domácí hrátky

Když jsme kupovali náš dům, nestačila by abeceda pro stanovení písmene tepelné náročnosti na energetickém štítku domu… Vstup do domu jak ve středověku, rozeschlá a rozklížená špaletová okna, nechráněný vstup do podkroví a v samotném podkroví, kromě spousty vosích hnízd, jen částečně chráněný prostor, jináč průvan. Mno a v jednom koutě v přízemí tradiční kamna Petry s nominálním výkonem 5 kW.


Nějak jsem nemohl uvěřit pohádce prodejce o potřebě pár polínek a zásobě dřeva kolem. Jsem naivní, to jo a v mnoha ohledech, ale naivní blázen ne :)

Zateplovat pískovcový dům s průměrnou šířkou stěn 80 centimetrů něčím jiným než nejméně dvojitým náhozem malty a omítnutím, je hloupost marného vydání peněz i s dotací. Například polystyren je na hospodářských staveních přímo zločin vůči domu. Dům nedýchá a spodní vlhkost u věnce základních kamenů prostupuje zdí dovnitř nebo postupně zasakuje do polystyrenu, který je mezitím obýván hlodavci, hmyzem a ptáky. Samozřejmě jde o situaci domu od domu. My máme občas pár centimetů vody ve sklepě a tak musíme uvažovat o vlhku za hranicí 100%,  stejně jako ti, co náš dům před stopadesáti lety stavěli.

První sezónu jsme opravdu s Petrami zvládli, životem pouze v té jedné místnosti, kde se topilo. Ostatně zbytek domu byl v různé fázi obouchávání, kopání, čištění… Bylo jasné, že tepelnou náročnost našeho domu musíme řešit jinak, než je běžné… Využít dostupných technologických možností, trochu kutilství, studium na škole, Google a konzultace s lidmi z oborů. Což je samo o sobě na dlouhé vyprávění, protože najít někoho, kdo zároveň rozumí věci a zároveň rozumí mě a je ochoten mi vysvětlit Jak to má fungovat, jeho slovy tak, abych tomu rozuměl já, se ukázalo v mnohém jako neslučitelné Vesmíry… ale jsem dobrý posluchač.

 

Místnost, která měla být kuchyní a jídelnou, je rozdělena na dvě výšky podlahy. To proto, že pod půlkou je klenba sklepa a zakopat se šlo jen z části (a v části). Topná podlaha v jídelně, tedy té horní části, je spojena s klenbou sklepa. Vstup do sklepa je z budované předsíně, která má být pěstební tropickou zónou (v zimě v noci minimálně 12 stupňů Celsia) a tak teplo prostupující z podlahy do sklepa bude využito k prohřevu této interiérové zahrady.

Druhou, zapuštěnou část jsem bral v úvaze jako prostor stahování se chladného vzduchu z celého domu (zjednodušeně lze říct, že chlad teče dolu) a zároveň možnost vytvoření opravdu nezvykle masivního vytápěného bloku v podlaze, co tomuto neustálému drobnému průvanu, který je na hranici vnímání, dokáže odolat akumulací, nikoliv intenzitou vytápění.
Ani jednu část jsem, proti pravidlům podlahového vytápění, neizoloval od stěn, protože jsem od začátku o systému vytápění uvažoval jako o přebytkovém. Tak aby teplota 35 stupňů byla už hranice komfortu a vyhřátých podlah. Přebytek teploty nad tuto hranici již omezuje průtok topné vody v podlahách a více tepla se akumuluje do zásobníku. Kutilská otázka byla proč tedy nevyužít i masivní stěny k ukládání tepla, když je ho od zdroje dostatek. Tedy principy, které nelze realizovat radiátory.

Kromě potřeby určité masivnosti topných podlah jsem uvažoval i o nutnosti rychlého průtoku a volil jsem vyšší průměr potrubí v podlaze. Vzpomínal jsem při tom na hydrodynamiku a výborné školící podmínky v Martině. Systémový pohled na teplem nabité molekuly vody, jejich cesta potrubím k místu vyčerpání se, návrat ke zdroji tepla a opětovné nahřátí molekul. Průměr potrubí tak, aby se voda v systému příliš teplotně nevyčerpala, a zároveň šlo reagovat při nárazové potřebě vyčerpání tepla do prostoru.

Ryze polemicky jsem bral ohled na tepelný výkon podlah, protože jde o hrubý nepoměr mezi oběhovou vodou a sálavostí podlah podle doby nahřátí. Nakonec jde vždy o kW i při nízké teplotě vytápění. A tak jsem se spokojil s tím, že návrhy a propočty vycházely polemicky víc v plusu než bylo potřeba pro přímé ověření. Pouze u žebříkových radiátorů jsem bral ohled na tepelný výkon při nižší teplotě a zvolil odpovídající velikost podle tabulek prodejců.

Zklamalo mě, že pro zvolený průměr hlavního rozvodu jsou odpovídající součastky, jako jsou fitinky, přechodky, kolínka, šoupátka, vždy omezením vnitřního průměru. Například někteří výrobci součástek pro rozvody topení, mají pro potrubí 1″ rohovou fitinku s vnitřní světlostí spíše 1/2″ až 3/4″. Což považuji za výrazné omezení a je potřeba s tím počítat v celkovém omezení průtoku systému vytápění.

Pokračování v části Podlahové vytápění – domácí hrátky – zapojení

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..