Podlahové vytápění – domácí hrátky – zapojení

Podlahové vytápění – domácí hrátky – cesta k řešení

V předchozí části Podlahové vytápění – Úvahy jsem uváděl důvody proč zvolit podlahové vytápění, v této části uvádím své pokusy se zapojením a pohled na získané výsledky.

Velice zřídla máme možnost si některé principy vyzkoušet a ověřit, a tak musíme principy převzít, často jako dané, neměnné a praxí ověřené. Tímto pohledem sklouzáváme do šablonovitosti a můžeme opominout potřebné detaily pro dostupné možnosti vhodnějšího poskládání.

Rád si hraju a takový systém vytápění je jako stavebnice pro dospělé. Musíte dodržet předdefinované prvky ochrany, to je bezpodmínečné, ale dál je to o hraní si. Spotřebujete desítky metrů teflonové pásky, opakovaně napustíte a vypustíte topnou soustavu, často nejen kvůli předelání, ale i netěsnostem a odkapu na spojených částech.
Díky tomu, že mě to fakt baví a takovou šanci opravdu dvakrát už nemám, krapet jsem si pohrál s možnostmi zapojení jednotlivých komponent.

Původní plán, v popisované části, byl vytvořit dvě otopné podlahy, připojit bojler s výměníkem, který je zároveň setrvačníkem teploty v soustavě, a zvlášť žebříkové vytápění prostor WC a koupelny. Při pokládce potrubí jsem však při ohybu na vnitřních úhlech přetočil potrubí moc a neviděl jsem výběr možností jak to řešit. Přijít o velký kus trubky, následně využitelné pouze na rozvody, protože na položení do podlahy je už krátká. Pohlížím-li pouze na materiál, a ne na práci kolem, myslím si, že trubku znovu ohýbat pro jiný účel se podepíše na její životnosti, především na hliníkové vložce v potrubí. Proto jsem zvolil řešení s odklonem na žebříky na WC a koupelnu.

Také nutno zmínit obavu, které zazněla při úvahách…

Přede všemi připomínkami zářila jedna zásadní, a to že do podlah poteče příliš horká voda. Nejde tak o potrubí, které je běžně konstruováno na 90 stupňů, mnohdy až 110 stupňů Celsia. Potrubí jsem zvolil vícevrstvé potrubí IVAR ALPEX Duo, právě s odolností v provozu při vyšší teplotě, deklarovaná odolnost je 95 stupňů Celsia pro trvalé zatížení, a předpokládáné vyšší životnosti. Takže potrubí je kryté, ale co člověk a kočky, stepující po horké podlaze?

První zapojení okruhu bylo přes výměník bojleru, tak aby horká voda šla nejdříve do zásobníku a pak dál. Toto zapojení je velice limitované dalším využitím, protože výměník v bojleru nemá dostatečnou světlost potrubí a zpomalí potřebnou rychlou výměnu vody v otopném systému. Ukázalo se stejně, že návratová voda je doslova ledová, kterou nezvládal ani směšovací ventil. Sice šlo silněji vyhřát kamna a horká voda tekla pulzavými pokusy do systému, ale návratová voda se nezlepšila ani po několika dnech a tak šlo vyhřívání ryze na úkor spotřeby. Voda v bojleru nic moc, podlahy nestudené, z žebříků byl kovově chladný pocit.

Při druhém zapojení jsem již bojler připojil jako zátěž zvlášť, s vlastním ventilem a u toho zůstalo. Totiž kdyby se dál nedařilo, aspoň bude funkční okruh kamna – bojler a horká voda pro domácnost. Další okruhy směřovaly nejdříve do žebříků a následně do podlah. To aby se horká voda z oběhu nejdříve vyčerpala v radiátoru a následně zbytkové teplo předala do podlahy.
Toto zapojení se ukázalo jen jako z části funkční. Zatímco bojler fungoval, dal se i v okruhu uzavřít a využit topnou spirálu pro ohřev vody pro domácnost, prostor WC a koupelny nebyl zcela podle představ. Jde o prostory, které není potřeba vytápět na pokojovou teplotu a jakékoliv přiškrcení znamenalo chladnější návratovou vodu z podlah. S tím si už směšovací ventil poradil, ale není to efektivní. Především proto, že podlahy pak fungují jako chladič a velice rychle vyčerpají teplo zásobníku, když se netopí.
Situace se nezměnila ani po delší době vytápění, kdy podlahy již byly vlažné. Návratová voda byla stále zcela vyčerpaná.
Pro srovnání spodní podlaha, která stejně jako bojler, byla zapojená jako zvlášť okruh/zátěž  a s ovládáním běžnou termostatickou hlavicí fungovala perfektně. Délka okruhu potrubí spodní podlahy je mnohonásobně větší než je délka trubky výměníku v bojleru a zhruba třikrát delší než okruhy s žebříky, proto se v principu nejmenšího odporu nejdříve intenzivněji prohřívají jiné zátěže a do této spodní podlahy jde až druhotný přebytek tepla.
Jakmile se začaly uzavírat ventily na žebříku, spodní podlaha dosahovala vyšších teplot velice snadno. Regulační ventil funguje skvěle, jen je potřeba pracovat s dolní limitou rozsahu spínaných teplot.
Podivné na tomto zapojení bylo, že ani horká návratová voda z bojleru a teplá voda ze spodní podlahy nepřebily chladnou návratovou vodu z horní podlahy. Což jsem původně mylně přisuzoval velkým ztrátám do sklepa. Následné pokusy s objemem a omezováním průtoku ukázaly, že buď budeme mít horko v prostorech sociálního zázemí, nebo do podlahy teče jen čůrek vody, který nemá šanci jakkoliv pozitivně ovlivnit teplotu podlah…
Po tomto druhém pokusu se ukázala obava z horkých podlah jako opodstatněná, ale ne riziková. Běžná termostaticka hlavice pro radiátor si s okruhem poradí, jen je potřeba brát ohled na to, při jakém nastavení už průtok spíná, nikoliv na to, kdy hlavice už průtok vypíná.

Na třetí pokus jsem tedy otočil směr toku vody v podlaze, nedříve hnal ohřátou vodu do betonových podlah a pak až následně do žebříků v prostorech WC a koupelny.
Drobná vada se ukázala v zapojení ovládacích ventilů, které po otočení toku byly zapojené obráceně. Šipka ukazující směr průtoku má své opodstatnění, v protisměru šoupátka vržou a při stavu takřka úplného uzavření průtoku vydávají nepříjemné vibrace. Tak jsem si práci neušetřil a znova celou soustavu vypustil, předělal řidící prvky a opětovně napustil. Tyto kroky mám natrénované, jistě jsem přesáhl dvě desítky těchto cyklů.
K tomuto pokusu už počítám i vyladění, jako je kontrola odtokové vody z žebříku, nikoliv kontrola přítokové vody. Běžně bych tento rozdíl považoval za zanedbatelný, protože ventil je u podlahy a věřil jsem v silné omývání ventilu chladným vzduchem, ale teplota oběhové vody má na funkci termostatických hlavic vliv. Několika pokusy jsem se přesvědčil, že je přesnější ovládání teploty v celém systému, když probíhá kontrola teploty unavené vody při odtoku z okruhu a u toho jsem zůstal.

Aktuálně mám na žebřiku WC nastavenu teplotu u nevyhřívané podlahy 19 a v koupelně 20 stupňů Celsia. Vyhřívaná podlaha ukazuje, na položeném teploměru na zem, 24 stupňů a v místnosti je 22 stupňů Celsia.
Tyto teploty jsou stálé od teploty 35 stupňů otopné vody v okruhu. I při dlouhodobém vyhřátí oběhové vody na 70 stupňů Celsia systémově stoupá teplota pouze v zásobníku, nikoliv podlahách a žebřících.

Doplnění systému radiátory v dalších místnostech se zpomalil pohyb vzduchu v celém domu a z písmena energetické spotřeby na hranici jeskyně s otevřeným ohništěm, jsme se dostali do měřitelného pásma energií potřebných na vyhřátí domu.

Mezi testy jsem si vyzkoušel, kolik toho snese 200l bojler jako setrvačník teploty. Jeho 200 litrů vystačí jako záloha komfortu tepelné setrvačnosti maximálně přes noc. Leda by byl jako záloha pouze okruhů podlah bez radiátorů. Při kombinaci s radiátory je spotřeba tepla větší a komfort padá velice rychle na běžných 21 stupňů. V této teplotě jede setrvačnost domu dalších mnoho hodin, ale voda v zásobníku už tomu nanapomáhá. Na to je už dvěstě litrů malý objem zálohy.
Vhodné je mít alespoň 500 litrů akumulační zásobník pro ukládání přebytků z vytápění a stejně tak jako s masivností podlah, platí že je lepší větší zásobník tepla pro akumulaci.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..