Část Višňovka – Komunitně a nebo jinak

Část Višňovka – Komunitně a nebo jinak

Aktuálně na projektu obecního sadu Višňovka vidím jediné drobné mínus v umístění na žluté stezce. Na této trase je pouze pár zajímavých pointů. Zásadní atrakce Nelahozevsi, jíž jsou Nelahozeveský zámek a Dům Antonína Dvořáka, nejsou naše a ani obecní… a tak sezonní produkce sadu bude jistě dalším zpestřením.

Rozcestník U svatého Jana
Rozcestník U svatého Jana

 

Když připustíte, že jsou Kralupy na dohled a Nelahozeves je z nich v dosahu pěší chůzí, pak platí, že čím více bude u nás zeleně a jedlých dřevin, tím atraktivnější předměstský park s jedlou zónou budeme. Samozřejmě nic není černobílé, přesto je potřeba mluvit o budoucí ochraně společných obecních prostor budovaných jako místo setkávání občanů, místo rozvojové zeleně a sezonní sklizně přírodních plodů (nejlépší ochrana je nadbytek :).

Vykosit trávu, prořezat stromy, .. , to vše je jen začátek a nikdo se k nám kvůli kruhovému ohništi nepožene. Na druhou stranu do příští sezónní sklizně jsou dvě periody výsadby a můžeme již připravit sklizně podrostových dřevin. Za pár let to bude již zásoba různých druhů ovoce a sezónní sklizeň od května do října. Pro mě rozhodně atraktivnější než výhled na Kaučuk Kralupy.

Zde si představuji  spolupráci napříč celou obcí, protože každoročně ze zahrad vytříbíme přebytky, nové rozrosty, zástřihy (vhodné k řízkování) a tak stačí je zcentralizovat, přetřídit a využít. (osobně takto pracuji již několik let při zpracování rostlinného odpadu ze zahrad v naší obci a každoročně vydám několik desítek květináčovaných sazenic). V tomto pohledu můžeme během pár let produkovat nadbytek pro výsadbu v okolí celé obce a celosezonně těžit z vytvořených možností.

Porcování investic

Představme si polemiku, kdy máme před sebou nutnost investice a jen jeden objem peněz. Tento objem můžeme rozdělit na nákup vzrostlých stromů, nebo méně vzrostlých s doplňkem podrostu… Lze říct, že vlastním množením rybízu toho moc neušetříme a nějaké maliníky nám taky rozpočet nenatrhnou, ale vždy jde o tisíce korun, za které je možné raději pořídit cennější dřeviny nebo vzrostlejší strom.

Komunitní budování napomáhá integraci občanů do projektu a mnohem snáze se pracuje s volnými prostředky pracovní sily.
Viz jiné akce, kdy pro velikost je nutná centralizace termínu, který však nevyhovuje všem a většina lidí potřebuje koordinaci a dostat úkoly.
Komunitně se práce automaticky dělí na jednotlivé kroky v čase a možnosti lidí jsou násobně větší. Povětšinou stačí plán a zdroje.

Oproti tomu, při stavbě sadu na klíč, je po jeho dokončení naráz obrovský objem práce na údržbu, který se MUSÍ odvést jinak dochází k degradaci sadu.

Také je rozdíl, když zaplatíte vzdělávací kurz odborníkem, který nás v sadu může naučit péči o ovocné dřeviny (včetně množení, roubování …) a nebo koupíte stromy a zaplatíte někoho, kdo je občas prořeže. Čí vlastně pak bude sad, když byl z obecního rozpočtu, za přispění dotací, vysadila ho najatá firma a udržuje ho také externí obsluha. Půjdete s chutí do takového sadu s pocitem jako do svého (našeho) nebo zde budete mít pocit hostů? Nebudete tak trochu jako turista na žluté stezce co bude váhat, zda si ovoce utrhnout?

Já mám v obavách jasno a výsadby na klíč považuji za sterilní a prázdné, jako je většina městských parků, jejichž struktura zeleně odpovídá spíše potřebám „rychlé“ údržby.